Bible

1 Kéž byste mě snášeli v trošce nerozumu - i přesto mě snášejte! 2 Vždyť pro vás žárlím Boží žárlivostí - oddalť jsem vás jedinému muži, bych vás KRISTU představil jako čistou pannu; 3 bojím se však, aby snad, jako ten had svou úskočností podvedl Evu, [tak] nebyly vaše myšlenky porušeny a zbaveny prostoty stran KRISTA. 4 Vždyť přece káže-li, kdo přichází, druhého Ježíše, jehož jsme nekázali, nebo dostáváte -li jiného ducha, jehož jste nedostali, nebo jinou blahou zvěst, již jste nepřijali, snášeli byste to pěkně. 5 Myslím ovšem, že v ničem nejsem za těmi veleapoštoly; 6 i když jsem neumělý v řeči, přece však ne v poznání, vždyť jsme vůči vám ve všech věcech všemožně vyjevili pravdu. 7 Zdali jsem spáchal hřích, ponižuje se, abyste byli vyvýšeni vy, protože vám jsem blahou zvěst zvěstoval zdarma? 8 Druhá shromáždění jsem olupoval, bera plat k obsluze vás, 9 a když jsem u vás byl a octl se v nedostatku, nestal jsem se příživníkem nikoho, (čeho se mi totiž nedostávalo, dodali bratři přišedší z Makedonie,) a ve všem jsem se udržel a udržím bez zatížení pro vás. 10 Jako že je ve mně Kristova pravda, nebude pro mne tato chlouba v oblastech Achaie znemožněna. 11 Proč? Protože vás nemiluji? To ví Bůh. 12 Co však konám, budu i nadále konat, abych odňal záminku těm, kteří chtějí záminku mít, aby v tom, čím se chlubí, byli shledáni takovými jako i my; 13 takovíto totiž jsou nepraví apoštolé, podvodní pracovníci, přetvořující se v apoštoly Kristovy. 14 A ne ní to nic divné ho - vždyť sám Satan se přetvořuje v anděla světla, 15 ne ní to tedy nic veliké ho, přetvořují-li se jeho služebníci za služebníky spravedlnosti; jejich konec bude podle jejich činů. 16 Opět pravím: ať si někdo nepomyslí, že jsem nerozumný; pakli však přece, přijměte mě byť i jako nerozumného, abych se i já něco málo pochlubil. 17 Co pravím, nepravím v souladu s Pánem, nýbrž jakoby v nerozumu, v tomto sebevědomí chlouby; 18 jelikož se mnozí chlubí co do masa, pochlubím se i já. 19 Nerozumné přece rádi snášíte, jsouce rozumní - 20 ano, snášíte, když vás někdo bídně zotročuje, když vás někdo požírá, když někdo bere, co je vaše, když se někdo povyšuje, když vás někdo bije do tváře. 21 To pravím vzhledem k pohaně, jako bychom my byli bývali slabí; v čem se však odvažuje kdokoli, ( to pravím v nerozumu,) odvažuji se i já. 22 Jsou Hebreové? Já též. Jsou Israélovci? Já též. Jsou símě Abrahamovo? Já též. 23 Jsou služebníky Kristovými? (Mluvím, jako bych se míjel s rozumem:) Já nadmíru: přehojně v lopotách, nadměrně v ranách, přehojně ve vězeních, často v nebezpečích smrti, 24 od Židů jsem pětkrát dostal čtyřicet bez jedné, 25 třikrát jsem byl zbit holemi, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem prožil ztroskotání lodi, noc a den jsem ztrávil v hlubině; 26 často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního rodu, v nebezpečích od národů, v nebezpečích ve městě, v nebezpečích v pustotě, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi nepravými bratry, 27 v lopotě a dřině, často v bděních, v hladu a žízni, často v postech, v zimě a nahotě. 28 Mimo zevní věci můj denní nával starosti o všechna shromáždění - 29 kdo je sláb, abych sláb nebyl, kdo klopýtá, aby nepálilo mne? 30 Je-li záhodno se chlubit, budu se chlubit věcmi své slabosti; 31 ten, jenž je Bůh a Otec Pána Ježíše, jenž je do věků veleben, ví, že nelžu. 32 V Damašku měl ethnarcha Arety, krále, město Damašťanů pod stráží, chtěje se mne zmocnit, 33 i byl jsem v nůši spuštěn oknem po zdi a unikl jsem jeho rukám.